Hermokratés: Vskutku, nám nebude chybět dobrá vůle, jak řekl tuhle Tímaios, Sókrate, a nemáme žádný důvod, proč bychom ti nevyhověli; proto také včera, hned jak jsme odtud přišli domů ke Kritiovi, kde jsme hosty, a ještě dříve po cestě jsme uvažovali o těchto otázkách. (20d) Tu nám Kritiás přednesl pověst podle starého podání. Vypravuj ji, Kritio, ještě jednou také Sókratovi, aby s námi posoudil, zdali se hodí či nehodí pro náš úkol.

Kritiás: Budiž, pokud s tím souhlasí i třetí účastník, Tímaios. Tímaios: Souhlasím. Kritiás: Tak poslouchej, Sókrate; jest to vypravování velmi podivné, ale přece docela pravdivé, jak kdysi řekl (20e) největší ze Sedmi mudrců, Solón. Ten byl příbuzný a dobrý přítel našeho krajana Drópida, jak i sám vypráví na mnoha místech svých básní; Kritiovi pak, našemu dědu, vypravoval - jak zase tento nám vypravoval ze svých vzpomínek -, že tato naše obec vykonala ve starověku veliké a podivuhodné činy, které však byly časem a vyhynutím lidí zahlazeny; jeden pak že byl ze všech největší (21a) a ten nyní připomeneme, abychom, jak slušno, i tobě vzdali povinný dík a zároveň po právu a pravdě jakoby hymnem oslavili bohyni o jejím svátku.

Sókratés: Dobře mluvíš. Avšak, který to byl čin, o kterém se sice nevypráví, který však byl ve starověku vskutku vykonán naší obcí a o kterém Kritiás vypravoval podle Solónova podání?

Kritiás: Povím vám tu starou pověst, jak jsem ji slyšel od muže ne mladého. Bylo totiž tehdy dědu Kritiovi podle jeho řeči skoro již (21b) k devadesáti letům, mně pak nejvýše tak deset; slavil se právě třetí den Apaúrií, Kúreótis. I tenkráte se dětem dostalo toho, co se podle obyčeje pokaždé dělá na tento svátek: otcové nám totiž vystrojili závody v přednášení výpravných básní. Bylo možné slyšet mnoho rozličných básní od mnoha rozličných básníků, ale mnozí z chlapců jsme přednášeli básně Solónovy, protože byly v té době ještě nové. A tu kdosi z fratórů řekl - ať si to už tehdy opravdu myslel, nebo že chtěl Kritiovi jaksi zalichotit - že se mu Solón zdá (21c) ve všem nejmoudřejší a v básnictví nejušlechtilejší ze všech básníků. Z toho měl stařec - pamatuji to jako dnes - velikou radost a řekl s úsměvem: „Kdyby nebyl měl, Amynamdře, básnění za vedlejší zaměstnání, nýbrž se mu zcela věnoval jako jiní, a kdyby byl dokončil spis, který si sem přinesl z Egypta, a nebyl býval nucen pro občanské rozbroje a jiné pohromy, které tu při svém návratu nalezl, ji zanechat, myslím, že ani Hésiodos ani (21d) Homér ani žádný jiný básník by ho slávou nepřevýšil." „Který to byl spis, Kritio?" řek Amynandros. „Byl by býval o tom největším a právem ze všech nejvýznamnějším činu," odpověděl, „který naše obec vykonala, ale pro délku času a zánik jeho činitelů nedošla pověst o něm až k nám." „Vypravuj od začátku", děl onen, „co a jak líčil Solón a od koho to slyšel jako to slyšel jako pravdivou událost."

(21e) „Jest v zemi egyptské," vypravoval, „tam, kde se tok Nilu rozštěpuje, tvoře Deltu, kraj zvaný Sajský a v tomto kraji největší město Sais, odkud byl také král Amasis; ochráncem toho města je božstvo, egyptsky jménem Neith, řecky, jak tamní obyvatelé vykládají, Athéna; říkají o sobě, že mají Athény velmi rádi a že jsou s námi jaksi příbuzní. Když tam přišel Solón, byl prý u nich velmi ctěn; (22a) vyprávěje se pak kdysi na minulost města těch z kněží, kteří byli v tomto oboru nejzkušenější, zjistil prý, že ani on sám ani žádný jiný Řek neví o těchto věcech takřka nic. A jednou, chtěje je přivést k řeči o minulosti, jal se vypravovat o nejstarší minulosti naší vlasti, báji o Foróneovi, podle těchto vyprávění prvním člověku, o Niobé a dále po potopě o Deukaliónovi (22b) a Pyrze, jak se zachránili; vypočítával jejich potomstvo po jednotlivých rodech a pokoušel se stanovit podle nich letopočet všeho, o čem mluvil. Tu prý jeden z kněží, už velmi starý, řekl: Ó, Solóne, Solóne, vy Řekové jste stále děti a není starého Řeka!" „Uslyšev to, tázal se prý: „Jak to myslíš?" „Mladí jste všichni svými dušemi," odpověděl, „neboť v nich nemáte žádné staré myšlenky, získané dávným podáním, ani žádné vědomosti, časem zešedivělé. (22c) Příčina toho jest tato: Mnoho rozmanitých pohrom přišlo na lidi a ještě přijde, největší ohněm a vodou, druhé pak menší tisícerými jinými způsoby. Neboť to, co se i u nás vypravuje, jak kdysi Faethón,syn Héliův, zapřáhl vůz otcův, ale nedoveda jeti po cestě otcově, spálil kus země a sám zasažen bleskem zahynul, to se vypravuje sice jako báje, ale (22d) pravdivý význam toho je ten, že tělesa, pohybující se na nebi kolem Země, se odchylují od své dráhy a že v dlouhých obdobích všechno na zemi velikým ohněm hyne. Tehdy pak všichni, kdo bydlí na horách, na vyvýšených místech a v místech suchých, spíše hynou nežli ti, kdo přebývají u řek a moře. Nás chrání i tehdy od této pohromy Nil - náš ochránce i v jiných věcech - tím, že uvolňuje své vody. Kdykoli však zase bohové očišťují zemi vodami a zaplavují ji potopou, zachraňují se pastevci, kteří salaší v horách, kdežto obyvatelé (22e) měst u vás bývají řekami neseni do moře. V naší zemi se však ani tehdy a vůbec nikdy voda nespouští na pole shora, nýbrž naopak je tomu zde tak, že všechna vychází ze spodu. Proto a z těchto příčin se tvrdí, že se zde uchovává nejstarší paměť, a to je pravda, že ve všech krajích, kde tomu nebrání přílišná zima nebo vedro, je lidnatost sice jednou větší, (23a) jindy menší, ale lidé tam žijí stále. Všechno, co se stalo buř u vás nebo zde nebo i v nějaké jiné zemi, kterou známe z doslechu, pokud je to něco krásného nebo velikého nebo po jiné stránce pamětihodného, to všechno je od starodávna vypsáno zde v chrámech a uchováno. Ale u vás a u ostatních národů, sotva je veřejný život opatřen písmem a všemi jinými obecně prospěšnými věcmi, přichází na vás pokaždé znovu v pravidelných obdobích jako mor prudký nebeský příval a zanechá z vás jen lidi neznalé písma (23b) a umění, takže se jaksi omlazujete znovu od začátku a nic nevíte ani o naší, ani o své minulosti. Tak se také ty vaše genealogie, které jsi, Solóne, právě přednesl, jistě jen málo liší od dětských pohádek. Vždyť za prvé se pamatujete jen na jednu potopu světa, ačkoliv jich bylo již dříve mnoho, dále pak nevíte, že ve vaší zemi žil nejkrásnější a nejušlechtilejší rod na světě, z něhož pocházíš nyní ty i všechna (23c) vaše nynější obec, když se z něho kdysi zachovalo skrovné sémě. To všechno je vám však neznámo, protože z těch, kteří zůstali, dlouho pokolení za pokolením vymíralo bez napsaného slova. Byla věru, Solóne, kdysi před největší vodní zkázou obec - nyní Athéňanů - nejzdatnější do války i ve všem nejlépe zákony spořádaná. O ní se říká, že vykonala nejkrásnější činy a měla nejlepší ústavní zřízení ze všech obcí, o jakých jsme se (23d) na světě doslechli."

Solón se prý podivil, když to uslyšel, a velice snažně prosil kněží, aby mu všechno o jeho dávných spoluobčanech zevrubně vypověděli. Kněz pravil: „Velmi rád, Solóne, to povím, již kvůli tobě a kvůli vaší obci, ale především z vděčnosti k bohyni, která dostala údělem vaši i naši zemi a která je vypěstovala a vzdělala, (23e) vaši o tisíc let dříve, ze Země a semene přijatého od Héfaista, tuto naši pak později. Trvání zdejšího zřízení u nás je v posvátných písmech udáno počtem osmi tisíc let. Ukážu ti tedy krátce zákony tvých spoluobčanů z doby před devíti tisíci lety a nejkrásnější čin, jaký vykonali; zevrubně (24a) o všem po pořádku pojednáme až někdy jindy ve volném čase, vezmouce do rukou i sama písma. Co se týče zákonů, srovnávej je se zdejšími, neboť mnohé příklady vašich tehdejších zřízení nyní nalezneš zde: Především rod kněží, oddělený zvlášť od ostatních; potom stav řemeslníků, totiž že každý obor pracuje sám o sobě a s jinými se nesměšuje; také (24b) stav pastýřů, lovců a zemědělců. A ovšem i vojenský stav, který je u nás oddělen od všech ostatních stavů a podle zákona má za úkol nestarat se o nic jiného než o to, co souvisí s válkou. Pozoruj ještě způsob jejich výzbroje štíty a kopími, tak jsme se vystrojili my jako první z asijských národů, když nás tomu bohyně naučila, právě tak jako v oněch vašich místech tomu dříve naučila vás. Pokud jde o vzdělání rozumové, vidíš, jak velikou péči zákon vynaložil hned na počátku; od vědění (24c) o kosmu až po umění věštecké a lékařské ve prospěch zdraví - a tak z těchto božských věcí vytěžil mnoho pro věci lidské, mimoto si osvojil i všechny ostatní nauky, které s tím souvisí. S tímto veškerým uspořádáním a zřízením tehdy bohyně založila nejprve vaši obec, vybravši pro vás onu krajinu, poněvadž podle jejího mírného podnebí viděla, že bude rodit muže velmi rozumné; vždyť je bohyně (24d) milující boj a moudrost, proto si vybrala místo, které by rodilo muže jí nejpodobnější, a na něm založila první obec. Tam jste pak žili pod takovýmito zákony a ještě i jinými řády, vynikajíce všemi dobrými vlastnostmi nad všechny lidi, jak je to samozřejmé u potomků a odchovanců bohů. A tu mezi mnoha velikými činy vaší obce, které jsou u nás vypsány, je předmětem obdivu a nade vše (24e) vyniká jeden svou velikostí a statečností:

Písma totiž říkají, jak vaše obec kdysi zastavila velikou moc, zpupně se valící na celou Evropu a Asii od Atlantického moře. Tenkrát totiž bylo ono moře průjezdné, neboť mělo ostrov před tím svým ústím, kterému vy ve vaší řeči říkáte Hérakleovy sloupy. Ten ostrov byl větší než Libye a Asie dohromady a tehdejší cestovatelé se pak z toho ostrova mohli dostat na ostatní ostrovy a z těch ostrovů (25a) zase na celou protější pevninu, prostírající se kolem onoho pravého moře. Neboť toto naše moře, které leží uvnitř zmíněného ústí, se jeví být zálivem se zcela úzkým vchodem, ale tamto je vskutku moře a zemi, která je obklopuje, by bylo lze vším právem zvát pevninou v pravém významu slova. A na tomto atlantském ostrově povstala veliká a neobyčejná královská moc, panující nad celým tím ostrovem i nad mnoha jinými ostrovy a částmi pevniny; mimoto pak ještě na této straně směrem k nám vládli nad (25b) Libyí až po Egypt a nad Evropou až po Tyrrhénii. Nuže, celá tato moc se kdysi sebrala v jedno a pokusila se jediným úderem porobit pro sebe vaši i naši vlast a všechny země uvnitř úžiny. A tehdy se mohutnost vaší obce, Solóne, zaskvěla před celým světem statečností a silou: postavila se totiž na ochranu všech, (25c) a jsouc v čele Hellénů, ale pak po odpadnutí jiných donucena bojovat samojediná, podstoupivši krajní nebezpečenství, svou odvahou i válečným uměním přemohla útočníky a dobyla vítězství. Tím zabránila, podrobení těch, kdo ještě nebyli v porobě, nás ostatní obyvatele zemí uvnitř Hérakleových hranic pak všechny nezištně osvobodila. Ale v pozdějším čase nastala jednou neobyčejná zemětřesení a povodně; přišel jeden (25d) krutý den a noc, kdy se u vás propadlo do země všechno mužstvo schopné zbraně a právě tak se ostrov Atlantis propadl do moře a zmizel. Proto je i nyní moře tím směrem nevhodné k plavbě a neprostupné, neboť tomu brání bahno nakupené vysoko k hladině, které zanechal klesající ostrov."

To je, Sókrate, stručný obsah vyprávění starého (25e) Kritia, jak to slyšel od Solóna. Když jsi včera mluvil o ústavě a o všech těch mužích, rozpomínal jsem se s podivem na toto vypravování a pozoroval, jak zvláštní náhodou, ne úmyslně, jsi se v mnohém shodoval s podáním Solónovým. Ale přesto (26a) jsem to nechtěl hned říci, neboť jsem si to po tak dlouhé době dostatečně nepamatoval. Tu jsem si myslel, že si musím všechno napřed sám zopakovat a pak že budu mluvit. Proto jsem včera tak rychle přijal tvůj úkol, mysle, že o to, co je ve všech takových případech hlavní, to totiž téma vyhovující našim přáním, budeme mít náležitě postaráno. A tak včera, hned jak jsem odtud odcházel, (26b) jsem to vypravoval, pokud jsem si mohl vzpomenout, tuhle přátelům a po rozchodu jsem si za noc přemýšlením skoro všechno obnovil v paměti. Vskutku, podivuhodně si pamatujeme, čemu jsme se naučili v dětství. Vždyť já nevím, zdali bych se mohl upamatovat na všechno, co jsem slyšel včera, ale naopak tomu je s tím, co jsem slyšel před dlouhým časem; tuze bych se divil, kdyby mi z toho něco bylo zmizelo. Poslouchal jsem tenkrát ty věci věru s velkou chutí a (26c) s dětským zájmem a stařec mi vyprávěl tím horlivěji, čím častěji jsem se ho dotazoval, takže to ve mně trvale zůstalo, jako vypáleno nesmazatelným písmem. Mimoto jsem totéž opakoval hned ráno i tuhle přátelům, aby byli stejně jako já připraveni na rozpravu. Nuže, nyní, abychom se přes to vrátili k věci, jsem ochoten, Sókrate, mluvit, a to nejenom o hlavních věcech, nýbrž podrobně, tak jak jsem slyšel. Občany a obec, kterou jsi nám včera ty líčil jako v mýtu, nyní přeneseme (26d) do skutečnosti a postavíme sem, jako by to byla ta naše, a o tvých smyšlených občanech řekneme, že jsou oni naši skuteční předkové, o kterých mluvil onen kněz. Shoda bude úplná a nechybíme, řekneme-li, že to jsou ti, kteří žili za onoho času. Střídajíce se v řeči se společně pokusíme náležitě naplnit úkol tebou daný, seč jsme sto. Nuže tedy, měli bychom uvážit, Sókrate, zdali zamýšlíme tento výklad, (26e) či máme hledat ještě nějaký jiný místo něho.

Sókratés: A jaký bychom si, Kritio, raději zvolili místo něho? Jednak svým významem nejlépe sluší dnešnímu svátku bohyně a také je jistě velmi důležité, že to není smyšlená báje, nýbrž pravdivé vypravování. Jak a kde najdeme něco jiného, když bychom tohoto zanechali? Jistě ne. Jen vykládejte s pomocí boží a já budu v odměnu za včerejší řeč nyní (27a) tiše poslouchat.

Platón: Kritiás - p. 113a - 121c

(Mluví Kritiás:) (113) Nežli začneme svůj výklad, je třeba ještě něco málo objasnit, abyste se snad nedivili, slyšíce hellénská jména barbarských mužů; zvíte totiž příčinu toho. Solón, zamýšleje užíti té pověsti pro svou báseň, se vyptával po významu těch jmen a nalezl, že oni Egypťané, kteří je prvně zapsali, je převedli do své řeči; tu zase sám probíraje smysl každého jména, převáděl je do našeho jazyka a tak si je zapisoval. Tyto zápisy byly u mého děda a ještě nyní jsou u mne; hned jako chlapec jsem je důkladně prozkoumal. Nechť vám není divné, budete-li tedy slyšet taková jména jako jsou u nás, neboť jste slyšeli příčinu té věci. Takový tedy asi byl tehdy začátek toho dlouhého výkladu.

Již svrchu bylo řečeno o losování bohů, že si rozdělili veškerou zemi tu na větší , tu na menší úděly a zařizovali pro sebe svatyně i oběti; tak tedy Poseidón dostav ostrov Atlantský, usadil své děti ze smrtelné ženy na takovémto asi místě ostrova. Od moře ke středu celého ostrova prostírala se rovina, která prý byla ze všech rovin nejkrásnější a dostatečně úrodná, s tou rovinou se pak uprostřed ostrova ve vzdálenosti asi padesát stadií (9 km) stýkala hora, na všech stranách mírně vystupující. Na té bydlil jeden z tamních mužů, zrozených na počátku ze země, jménem Euénór, se svou ženou Leukippou; měli pak jedinou dceru Kleitó. Když Kleitó dospěla, zemřela jí matka i otec; po ní pak vzplane touhou Poseidón a spojí se s ní a návrší, na kterém bydlila, kolem dokola silně opevní; vytvoří totiž vzájemně se objímající menší a větší kruhy, střídavě moře a země, a to dva země, moře pak tři kruhy, jako by je vyráběl na soustruhu, maje střed ostrova za osu, všude stejně od sebe odlehlé, tak aby tam pro lidi nebylo přístupu, neboť tehdy ještě nebylo lodí a plavby. Potom sám svou božskou mocí bez námahy uspořádal ostrov vzniklý uprostřed: vyvedl zpod země vzhůru dva prameny vody, jeden horký, druhý studený, a dal ze země vyrůst hojnosti rozmanité potravy. Zplodil pak po pěti dvojčatech mužského potomstva, vychoval je a rozděliv celý ostrov na deset dílů; udělil prvorozenému z nejstarších dvojčat matčino sídlo (114) i okolní úděl, jenž byl největší a nejkrásnější, a učinil jej králem nad ostatními; ostatní pak učinil vladaři a dal každému vládu nad mnoha lidmi a území velkého rozsahu. Dal pak všem jména, nejstaršímu a králi to, od kterého dostal pojmenování i celý ostrov a moře, totiž Atlantské, protože první král se tehdy jmenoval Atlás. Blíženci, narozenému hned po něm, jenž dostal úděl na kraji ostrova směrem k Hérakleovým sloupům, až tam, kde se prostírá kraj nyní Gadeirský, dal jméno řecky Eumélos, v domácím jazyce pak Gadeiros; jméno, které dalo vznik nynějšímu názvu této krajiny. Z dalších dvojčat pak jednoho nazval Amférés, druhého Euaimón; z třetích blíženců dal staršímu jméno Mnésseus, mladšímu Autochthón; ze čtvrtých pojmenoval staršího Alesippos, mladšího pak Méstor; při narození pátých bylo dříve narozenému dáno jméno Azaés, později narozenému Diaprepés. Tito pak všichni, jak sami, tak i jejich potomci, tam po mnoho pokolení sídlili, vládnouce nad mnoha jinými ostrovy v tom moři a majíce mimi to vládu, jak bylo již dříve řečeno, nad obyvateli kolem moře Středozemního až po Egypt a Tyrrhénii.

Atlás měl četné a vynikající potomstvo; nejstarší, král, odevzdával vládu vždy nejstaršímu ze svých synů a tak zachovávali posloupnost po mnoho věků. Jejich potomstvo bylo tak velké, jaké se nikdy dříve nevyskytlo v žádných královských rodech a ani později se tak snadno nevyskytne, a měli pohotově všechno, čeho bývá v městě i v ostatní zemi potřeba. Mnoho důchodů jim přicházelo zvenčí z jejich panství, nejvíce životních potřeb však poskytoval ostrov sám: především pevné tavitelné kovy, jichž se dobývá dolováním, mezi jinými zvláštní druh mosazi, kov známý nyní jen podle jména - tenkráte však to bylo více než pouhé jméno a vykopávali jej ze země na mnoha místech ostrova, kov u tehdejších lidí po zlatě nejvzácnější. Ostrov přinášel v hojnosti všechno, co poskytuje les ke stavebním pracím, a také zvířectva choval sdostatek, krotkého i divokého. Zvláště pak na něm bylo velmi mnoho slonů; rostlo tam totiž hojně potravy jak pro všechna ostatní zvířata, která žijí v bažinách, močálech a řekách, (115) tak pro toto zvíře, které je největší a potřebuje nejvíce potravy. Mimo to ostrov plodil a dobře živil všeliké vonné kořeny, byliny, dřeva i kapalné šťávy, květy a plody, co jen jich země nyní chová; k tomu pak jedlé plody, a to jednak plody suché, která nám jsou za potravu, pak ty, které užíváme za příkrm - všechny jejich druhy nazýváme obilí a zelenina - i tu plodinu, která je dřevitá a poskytuje nápoj, pokrm i tuk k mazání; dále pak obtížně uchovatelné plody ovocných stromů, jež rostou pro naši lahůdku a pochoutku, i všechno, cokoli po jídle předkládáme přesycenému jako vítaný prostředek proti přeplnění žaludku. Všechny tyto krásné a podivuhodné plodiny nesl ten posvátný ostrov, na nějž tenkrát Slunce ještě svítilo, v nesčíslném množství. Toto vše tedy dostávajíce od země, zřizovali jak svatyně, tak královské příbytky, přístavy a loděnice i veškerou ostatní zemi a upravovali to v tomto pořádku.

Nejprve vystavěli mosty přes pásy moře, které obkličovaly staré hlavní město, činíce tak cestu ven i dovnitř ke královskému obydlí. Královský příbytek zřídili hned zpočátku v onom bydlišti boha i předků; když jej potom jeden od druhého přejímal a doplňoval jeho výzdoby novými výzdobami, přitom každý, co mohl, převyšoval svého předchůdce, až vytvořili sídlo, vzbuzující úžas při pohledu na velikost a krásu stavby. Vybudovali kanál od moře až k vnějšímu kruhu, tři sta stop široký, sto stop hluboký a padesát stadií (9 km) dlouhý a zřídili tak průplav z moře do něho jako do přístavu, učinivše ústí tak široké, aby do něj mohly vplout i největší lodi. A prokopali také pásy země, které oddělovaly pásy moře, aby jedna triéra mohla proplouvat sem a tam, a kanál opatřili mosty tak vysokými, aby bylo možno dole proplouvat, neboť křídla pásů suché země měla takovou výšku, že dostatečně vyčnívala nad moře. Největší z těch kruhů, se kterým bylo moře průkopem spojeno, byl tři stadia široký a sousední kruh země byl jemu roven; druhý pak měl vodní pás šířky dvou stadií, suchý byl zase roven tomuto vodnímu; ten pak, který obepínal samotný ostrov uprostřed, jedno stadion (180m). Ostrov, na kterém byl královský dům, měl průměr pět stadií. (116) Pak obehnali ostrov, jakož i pásy a most, široký sto stop, ze všech stran kolem dokola kamennou zdí a všude na mostech u mořských kanálů postavili věže a brány. Kámen lámali kolem dokola vespod na středním ostrově i vespod na pásech na vnější i vnitřní straně, jednak bílý, jednak černý, jednak červený, a tím v nich zároveň vylamovali po obou stranách loděnice, kryté samotnou skálou. Domy stavěli zčásti jednobarevné, zčásti pro okrasu pestré, z kamenů rozličných barev, využívajíce takto jejich přirozeného půvabu. Hradbu kolem vnějšího pásu obložili po celém obvodu mědí jakoby nátěrem, vnitřní hradbu polili cínem a kruh kolem samé akropole mosazí s ohnivým leskem.

Královský dům na akropoli byl pak zařízen tímto způsobem: Uprostřed tam byl ohraničen posvátný okrsek, nepřístupný lidu, zasvěcený Poseidónovi a Kleitó, obehnaný zlatou ohradou; to místo, na kterém bylo na počátku zplozeno a narozeno těch deset kraleviců. Tam také co rok každému z nich odváděli prvotiny úrody ze všech údělů. Byl tam chrám Poseidónův, stadion dlouhý, široký tři sta stop a přiměřeně k těmto rozměrům i vysoký, bůh sám však měl poněkud barbarskou podobu. Celý chrám mimo akrotéria zvenčí potáhli stříbrem, akrotéria zlatem, uvnitř byl strop ze slonoviny, vyložený zlatem, stříbrem a mosazí; všechny ostatní plochy zdí, sloupů i podlahy obložili mosazí. Dovnitř postavili zlaté sochy: boha Poseidóna stojícího na voze a řídícího šest okřídlených koní, tak velikého, že se temenem dotýkal stropu, kolem dokola pak sto Néréoven na delfínech - tolik jich totiž bylo podle přesvědčení tehdejších lidí - a bylo tam i mnoho jiných soch věnovaných od soukromých lidí. Venku kolem chrámu stály sochy oněch deseti králů, zhotovené ze zlata, jejich žen i všech potomků - a stálo tam mnoho jiných obětních darů, věnovaných od králů i soukromých osob, jak přímo z obce, tak od okolních poddaných. (117) Dále tam byl oltář, shodující se co do velikosti i práce s touto stavbou, a královský dům, slušící rovněž jak velikosti, tak nádheře svatyně. Co se pak týče studní se studeným a horkým pramenem, které obsahovaly nevyčerpatelné množství vody, z nichž jedna i druhá byla neobyčejně užitečná lahodností a výtečností své vody, upravili si je tak, že je obklopili budovami, kolem dokola vysázeli stromy, hodící se k vodám, a vůkol zřídili lázně, jednak pod širým nebem, jednak kryté s teplou vodou na zimu, zvláštní pro královskou rodinu a zvlášť pro soukromé osoby, dále pak jiné pro ženy a jiné jako koupadlo pro koně a ostatní dobytek, každé z nich s příslušnou výpravou. Odtok pak vedli do Poseidónova háje, v němž rostly rozmanité stromy nadobyčejné krásy i výšky díky výbornosti půdy, dál pak vodovodem podél mostů do vnějších pásů. Tam bylo také zřízeno mnoho chrámů mnoha bohů i mnoho sadů a cvičiště, zvlášť jedno pro muže a druhé pro koně, každé na jednom z kruhovitých ostrovů. Především byl však uprostřed většího ostrova hippodrom pro závod koňských spřežení; na šířku měl jedno stadion, co do délky se táhnul po celém obvodu ostrova. Podél něho byly z obou stran strážní budovy pro obyčejné mužstvo královských strážců, zatímco věrnějším byla přikázána strážní služba na menším kruhu blíže u akropole a těm pak, kteří věrností ze všech nejvíce vynikali, byly dány příbytky uvnitř akropole, kolem samotných králů. Loděnice byly plné triér i nářadí, které k triérám náleží, vším byly vhodně opatřeny. Takto tedy bylo zařízeno okolí královského příbytku. Za třemi vnějšími přístavy šla od samého moře kolem dokola zeď, vzdálená všude padesát stadií od největšího pásu u přístavu, její konce se sbíhaly v jedno u ústí průplavu do moře. Celý tento prostor byl hustě zastavěn četnými domy, ústí průplavu a největší přístav se hemžily loďmi a kupci, přicházejícími ze všech stran, jejichž množství působilo ve dne i v noci křik a rozmanitý hluk a rozruch.

O městě samém i o okolí starobylého sídla je nyní řečeno skoro všechno, jak to bylo tenkráte vypravováno. Nyní se pokusme vylíčit povahu ostatní země (118) i způsob jejího obydlení. Především se podle vypravování ostrov zvedal velmi vysoko nad moře, a to příkře, ale krajina kolem města byla úplná rovina, objímala město a sama byla kolem dokola objímána horami, svažujícími se až k moři; rovina nezalesněná a rovná, obdélného tvaru, se prostírala na jedné i druhé straně tři tisíce stadií (540 km), na šířku měla od moře vzhůru průměrně dva tisíce stadií. Tato část ostrova byla obrácena k jihu, chráněná před severním směrem. Hory kolem ní prý tehdy vynikaly množstvím, velikostí a krásou nad všechny nynější, chovajíce v sobě četné bohaté osady perioiků a řeky, močály i luhy s hojnou potravou pro všeliká zvířata krotká i divoká - a také lesy, rozmanité jak druhy stromů, tak jejich množstvím, které poskytovaly hojně dříví pro všechny druhy prací. Takto byla ona rovina upravena jednak od přírody, jednak za dlouhý čas od mnoha králů. Byl to celkem podlouhlý obdélník, co chybělo, to bylo zarovnáno příkopem vykopaným kolem dokola. Co se týče jeho hloubky, šířky a délky, nelze uvěřit vypravování, že by dílo lidských rukou, vedle jiných prací, mohlo být tak veliké, ale je třeba říci, co jsme slyšeli: Příkop byl vykopán sto stop hluboký, do šířky pak všude stadion a táhl se kolem celé roviny v délce deseti tisíc stadií. Přijímal vody stékající z hor, vinul se kolem roviny a přicházeje z obou stran k městskému průplavu, vypouštěl je tudy do moře. Shora k němu vedly rovné průkopy, široké asi sto stop, a rovinou zase do průplavu, vedoucího k moři; jeden od druhého byl vzdálen sto stadií. Tam tudy plavili z hor dříví do města a po lodích sváželi dolů i ostatní zboží, spojivše umělými průplavy ony kanály napříč mezi sebou i s městem. Žně měli dvakrát do roka, v zimě díky dešťové vláze z nebe, v létě pak díky zavlažování, které prostřednictvím kanálů zavádělo na pole onu vodu, kterou rodí země. Co se týče branného mužstva, bylo ustanoveno, aby z bojeschopných mužů na rovině poskytoval každý statek po muži vůdci, (119) velikost jednoho statku byla sto čtverečních stadií (320 ha) a všech statků bylo šedesát tisíc, avšak na horách a v ostatních částech země bylo podle vypravování také nesčetné množství lidí a všichni byli po osadách a dědinách přiděleni k těmto statkům, v poslušnost vůdců. Každý vůdce měl povinnost poskytovat do války šestinu válečného vozu, takže bylo deset tisíc vozů, dále dva jezdecké koně a k němu bojovníka s malým štítem i otěžníka pro oba koně, dále pak dva těžkooděnce, dva lučištníky a dva prakovníky, k tomu tři lehkooděnce kamenometné a tři kopiníky, konečně čtyři lodníky k osazení dvou tisíce dvou set lodí. Takto byla tedy zřízena branná moc království; jinak tomu bylo v každé z ostatních devíti obcí, což by však bylo na dlouhé vyprávění.

Co se pak týče úřadů a hodností, byly již od počátku zřízeny takto: Z deseti králů jeden každý ve svém údělu a ve své obci měl moc nad muži i nad většinou zákonů, trestaje a usmrcuje kohokoli chtěl, ale společná vláda a vzájemný styk mezi nimi se řídil podle ustanovení Poseidónových, jak jim je odevzdal zákon a pravidla, od předků napsaná na mosazné desce, jež byla uložena uprostřed ostrova v Posedónově chrámu. Tam se shromažďovali střídavě jednou pátého a podruhé šestého roku, aby byli stejně spravedliví k sudému i lichému, ve shromáždění se pak radili o společných věcech, vyšetřovali, zdali se kdo čím provinil a soudili. Kdykoli pak hodlali soudit, dávali si napřed takovéto vzájemné záruky: V Poseidónově posvátném okrsku byli na svobodě chováni býci; tu těch deset králů zůstali o samotě a pomodlivše se k bohu, aby chytili jeho oblíbenou oběť, honili ony býky bez železných zbraní, toliko dřevěnými kyji a osidly. Kterého z býků chytili, toho přivedli k desce a zabíjeli jej o jejího horního okraje tak, aby krev stékala po písmenech. Na desce byla mimo zákony také přísaha, vyslovující veliké kletby proti neposlušným. (120) Když pak tady podle obětních řádů spálili všechny údy býka, naplnili měsidlo a vhodili do ni za každého drobet sražené krve, ostatní krev pak odnesli do ohně, očistivše kolem dokola desku. Potom nabírali z měsidla zlatými naběračkami a při úlitbě do ohně přísahali, že budou soudit podle zákonů na desce a že potrestají toho, kdo se v minulosti snad něčím provinil, a že ani v budoucnosti žádný z předpisů vědomě nepřestoupí, ba že proti zákonům vlasti nebudou poslouchat ani vládce jinak, než bude-li rozkazovat podle otcovských zákonů. Když každý z nich toto slíbil za sebe i za svůj rod a když se napil a pak číši uložil jako obětní dar do božího chrámu a věnovali se hostině a potřebám svého těla. Když pak nastala tma a oheň zápalných obětí byl vyhaslý, oblékli se všichni v nejkrásnější tmavě modré roucho, usedli na zemi u žároviště přísežného ohně a tu v noci, po uhašení všeho ohně kolem po chrámu, byli souzeni i soudili, pokud kdo z nich koho obviňoval z nějakého přestoupení zákona. Po skončeném soudu, když se rozednilo, zapisovali rozsudky na zlatou desku a ukládali ji na památku i s rouchy. Bylo pak mnoho zvláštních zákonů o právech jednotlivých králů, ze všech nejdůležitější však ten, že nikdy nepozdvihnou zbraň proti sobě navzájem, nýbrž že všichni přispějí pomocí, jestliže by se někdo pokoušel svrhnout v některé obci královský rod, a že se společně, jako jejich předkové, budou radit o rozhodnutích ve věcech války i ostatních, ponechávajíce vrchní vládu rodu Atlantskému. Avšak o usmrcení některého z příbuzných nemohl král rozhodovat, pokud takový rozsudek nebyl schválen většinou ze všech desíti. Tuto tak velikou moc, jež byla tenkráte v oné zemi, bůh sebral a přivedl proti naší zemi, jak se vypravuje, asi z takovéhoto důvodu: Po mnohá pokolení, pokud v nich působila božská přirozenost, byli poslušni zákonů a chovali se přátelsky k sourodému božskému plemeni; měli smýšlení pravdivé a veskrze ušlechtilé, vedouce si v každém ohledu i vespolek mezi sebou mírně a s rozumem. Proto pomíjejíce vše mimo mravní a tělesnou dokonalost málo cenili vezdejší statky a lhostejně, (121) spíše jako břímě nesli spoustu svého zlata i ostatního majetku. Nebyli opojeni rozmařilostí ani neupadali do chyb, když by pro bohatství ztráceli vládu nad sebou samými, nýbrž byli střízlivi a bystře pozorovali, že i všechny tyto statky rostou ze společného přátelství spojeného s dokonalostí, kdežto shonem za těmito věcmi a jejich ceněním hynou tyto věci samy a přátelství hyne spolu s nimi.

Díky takovým zásadám a působením božské přirozenosti, která v nich dosud trvala, jim rostlo všechno to, co jsme už vylíčili. Ale když božská částka v nich mizela - směšujíc se opět a opět s mnohým smrtelným živlem - a lidská povaha nabývala převahu, tehdy se kazili, nemajíce již síly snášet vezdejší statky, a jevili se ohyzdnými tomu, kdo dovedl vidět, protože ztratili nejkrásnější z nejvzácnějších statků. Avšak lidem neschopným vidět život vpravdě blažený, se právě tehdy zdáli nejkrásnější a nejblaženější, když se plnili nespravedlivou zištností a mocí. Tu pak, když bůh bohů Zeus, jenž podle zákona kraluje a svou mocí vše vidí, zpozoroval, že řádné pokolení je v bídném stavu, pojal úmysl uvalit na ně trest, aby zmoudřeli a napravili způsob svého života. Shromáždil všechny bohy do jejich nejctěnějšího příbytku, který stojí uprostřed všehomíra, z něhož lze přehlédnout vše, co vzniklo, - a shromáždiv je, pravil:

(A takto celý dialog končí, ještě náhleji, než když se ostrov propadne do moře.)

Poznámky:

• 1 Uvedenému úseku textu zde předchází Kritiova řeč o pradávných předcích Athéňanů, slíbená v dialogu Tímaios. Platón (Kritiás 111b) velmi trefně popisuje následky eroze hor a ostrovů, takže navozuje velice dlouhodobé hledisko, téměř geologické. Kritiás mladší (460 až 403 BC) je athénský aristokrat a politik, významný člen oligarchické vlády “třiceti tyranů” po peloponnéské válce, vášnivý a bezohledný odpůrce demokratů, Platónův starší příbuzný (bratranec jeho matky). Filosofický diletant (Gorgiův žák), který racionálně destruoval náboženství; dramatický básník. Sókratés nezpochybňuje jeho řeč žádnými dialektickými otázkami, což patrně naznačuje její odlišný status, snad analogicky třeba k Erově mýtu v závěru Ústavy. Viz ovšem Tímaios 26d-27a.
• 2 Viz Tímaios 20e-22.
• 3 Platón tady připisuje Kritiovi držení zápisu, jehož paměť má sahat do počátku neolitu!
• 4 Prý je to snad ozvěna foinického obranného uspořádání přístavních měst. Ostatně, tento ostrov je sice posvátným centrem, ale dále popisovaná “ostatní země” (viz 118), byť také “ostrova”, by se na něj nevešla. V popisovaném centrálním uspořádání jde patrně především o to, že je obrovskou mandalou, znakem vědomí, čeho náznakem je už jakýkoliv ostrov, jakožto ostrov v moři, dokonce v oceánu. Ostatně i sám Apollón se narodil na miniaturním ostrůvku uprostřed jezera uprostřed maličkého svatého ostrova Délu, uprostřed souostroví Kyklad, “ostrovů v kruhu” uprostřed Egejského moře. Atlantský ostrov je tedy z jednoho hlediska kdesi strašně daleko, z jiného je centrem skutečnosti.
• 5 Obraz blízký některým líčení podsvětí, současně však znak hojnosti všeho.
• 6 Numerologická genealogie díky pěti párům dvojčat umožňuje desetinné třídění atlantské říše.
• 7 Ve standardní řecké mytologii je Atlás jeden z Titánů, bratr Prométheův, který nese klenbu nebe, občas je ztotožňován s pohořím severozápadní Afriky. U Díogena Laertia (I, předmluva 1) bude “Atlás Libyjec” dokonce jedním z “barbarských” zakladatelů filosofie.
• 8 Gibraltarská úžina.
• 9 Dávná foinická osada Gades byla na ostrově Leónu u ústí řeky Quadalquiviru, jihozápadní Hispánie. Do podobných míst situují různé antické tradice říši Tartéssos, oplývající bohatstvím, zvláště kovy. Gades mohlo být foinickou obchodní stanicí pro kontakt s touto zemí - a ta zase jednou z předloh pro obraz Atlantidy.
• 10 “Oreichalkon”, doslovně “horská měď”, tedy nacházená jako kov už v přírodní podobě, nikoli tavená z rudy, ale tady jde patrně o něco na způsob “elektra”, přírodní slitiny zlata a stříbra. Možná narážka na Hésioda (Štít 122). Podle zlomku alchymického spisu “Peri oreichalkú” jde o spojení mědi a zlata.
• 11 Nejspíš obraz převzatý z Egypta nebo z foinických krajů. Zvláštní náhoda je, že na většině středomořských ostrovů žily do těsně prehistorické doby endemitní druhy miniaturních slonů, jejichž velikost byla podivuhodně úměrná velikosti ostrova: od 1 m výšky na Krétě po desítky centimetrů na Maltě. To není vtip, konzultoval jsem to z biology a sám na Naxu viděl kus čelisti, co z jednoho zbyla! Platónovi atlantští sloni byli ovšem určitě obrovští, úměrně vznešenosti ideje.
• 12 Později se tato slova stala úslovím, až po “Dnes ještě zapadá Slunce nad Atlantidou”.
• 13 Myslí se odkladná “parkoviště” pro lodě - spíš než dílny na stavbu lodí.
• 14 “královský příbytek” je centrem struktury vědomí, je božského původu. Popsaným opatřením vystupuje z izolace a začíná strukturovaně komunikovat s okolím. 14i Není mnoho míst, která by mohla být věcnou předlohou tohoto obrazu. Barvami kamene mu přímo ideálně vyhovuje sopečný ostrov Théra (Santorini), který je v Platónově době už něco přes 1100 let po katastrofické explozi, takže má podobně jako dodnes uprostřed kruhovou lagunu (bývalý kráter zalitý mořem) průměru 9 km, na několika místech průrvami otevřenou do okolního moře, s téměř kolmými stěnami výšky 500 metrů, na kterých je při pohledu od moře vidět struktura vrstev černého magmatu, nějaké červené horniny a bílého vápencového příkrovu.
• 15 “Věže a brány”, stejně jako “hradba kolem vnějšího pásu” dovršují obraz vědomí, které pečlivě střeží své komunikace s přirozeností. “Ohnivý lesk” vnitřní hradby možná souvisí s tím, čemu se později říká “reflexe”, “reflektující vědomí”. Analogie je v Athénině lesklém kovovém štítu, který Perseus dostal pro boj s medúsou, aby ji mohl neškodně spatřovat v jejím zrcadlovém obraze a stal se tak průkopníkem “spekulace”.
• 16 Ohraničení posvátného místa původu, uvnitř kterého je chrám a v něm socha, připomínka božského zdroje. Popis chrámových pokladů obráží nejvýznačnější pamětihodnosti řeckého světa klasické doby.
• 17 Životodárné prameny z hlubiny se nacházejí v centru mandaly, zatímco kolem je obklopena slaným oceánem.
• 18 Ve výčtu zde oproti předchozím řádkům chybí cvičiště pro ženy a cvičiště pro ostatní dobytek. V Atlantidě se totiž - prý na rozdíl od prapředků Athéňanů - cvičí jenom muži a koně. Koně lze však těžko potkat před 3. tisíciletím BC. 18i Věcnou předlohou by mohly být některé vysoko položené náhorní roviny ve vnitrozemí Kréty, obklopené horami.
• 19 Severní směr je považován za neblahý především z rituálního hlediska.
• 20 Děsivá předzvěst “hippodamovské” pravoúhlé architektury hellénistických měst, tady dokonce v měřítku obrovské plochy, inženýrsky naprosto zvládnuté. Podobně je zvládnuta i dále popsaná vojenská organizace, která předpokládá lokální vůdčí roli statkáře, patrně obrazu tradičního aristokrata (v kontrastu vůči novější finanční oligarchii).
• 21 Ozvěna taurobolií, které se patrně odehrávaly na řadě míst Středomoří. Nejznámnější jsou ze staré předřecké Kréty. V Řecku je býk zvířetem Poseidóna, Artemidy i Dia. Krví býka je rituálně oživován napsaný zákon a soudcové ji přijímají v homeopatické ředění.
• 22 Podle kontextu se však bůh nechystá ztrestat předchůdce Athéňanů, nýbrž Atlanťany, snad neúspěšnou výpravou na východ, proti Athénám.
• 23 Nevypadá to na porušení textu, ani na to, že by Platóna v jeho už stařeckém věku přestalo psaní dialogu bavit. Je to patrně záměrně komponovaný konec tohoto dialogu, byť asi jednoho z posledních. Všechno další si už přece čtenář může domyslet